THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Starší promo pražsko/posázavských deathgrinderů je sice následkem změn proběhnuvších v sestavě PSG již poněkud neaktuální, ale recenzi si zaslouží, byť krátkou. V porovnání s prvním demáčem Brutalized se jedná pochopitelně o velký kvalitativní posun. Dvě skladby (Talk Evolution, Born In The Grave) se dají bez problémů zařadit mezi střední třídu tuzemského deathgrindu. PSG sice na téhle krátké ochutnávce neoplývají originalitou ani nijak extra zvukem (studio Strouha), ale s přehledem zde na krátké stopáži ukazují, že si od prvního a ne právě zdařilého dema osvojili značnou část učebnice D/G na levelu intermediate. Celkovému vyznění přispěla i účast dvou kytar, především pak v mezičase odešlého Pavla Geberleho. I u PSG často se měnící post vokalisty zanechal na promu slušný otisk v podobě murmuru Petra Cíni. Americké vzory zde pochopitelně hrají velkou roli, a tak jsou dnes PSG důstojnými, ač stále ještě začínajícími zástupci rozjetého, i když již poněkud v ony silné přeživší matadory krystalizujícího US D/G trendu. Počkejme si na jejich další demo, nebo již oficiálnější nahrávku. Zbývá jen doufat, že ji „mlejnek na mák“ nahrají v nějakém lepším studiu.
6 / 10
1. Talk Evolution
2. Born In The Grave
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.